Mám rád svůj klid,

měl jsem jej rád vždy,

za každého režimu.

Nejsem viník,

možná spíš oběť,

ale vlastně to nevím určitě.

Vůči skutečným obětem

se cítím trapně,

ale daří se mi to

nedat na sobě znát.

Vlastně už ani nepředstírám,

naučil jsem se na to nemyslet.

Je mi tak lépe a jsem v klidu.

Kdysi mne tyto věci zajímaly.

Byla to ale jen chvíle,

svět se měnil a zdálo se,

že narovnáme,

co jsme ne vždy způsobili,

ale nechali způsobit.

Nepochybovali jsme,

že k narovnání není nikdo vhodnější.

Nesmělost a nerozhodnost

jsme neřešili,

nesamostatnost reinkarnovala

vlivné hochy s máslem na hlavě,

včetně hocha číslo 2.

K překvapení všech

nezačala hvězdná parta narovnávat

své křivárny ani křivárny svých někdejších parťáků..

Číslo 1 věnovalo nejvíce energie

řádnému nazkoušení nové role,

podružnosti přenechalo zkušenějším.

Nezkušení si užívali nezkušenost,

zkušení svědomitě pracovali